Barová děfka

A můj sen se rozplynul jako pára nad hrncem a až ted jsem se odhodlala napsat pár řádků, protože si myslím, že ted je ten správný čas.
Rozchody jsou na nic. Byl můj krab (z Phoebiny teorie že Ross a Rachel jsou kraby). A navždy jím bude. Nedokážu svou palici přesvědčit, že jednou za několik měsíců, roků to skončí happy endem.
Dovolila jsem, aby vztah byl dokonalejší než my dva a já jsem tím důvodem, proč to tak dopadlo. Chtěla jsem víc, než jsem mohli dát. A tak to zkončilo.
A ted, když jsem se po 14ti dnech rozkoukala, začala jsem si sebevědomí zvyšovat po barech, kde rozdávám vyrovnané úsměvy na všechny strany a potěší mě kdejaká žádost o telefonní číslo. Žila jsem svůj sen. Už ne, ale život tím nekončí.
Chtěla jsem zapomenout. Naštvaně jsem vše sbalila do krabice, zálohovala a smazala fotky a tak. Na otázku, proč jsem se těch věcí nezbavila, jsem vždy odpovídala, že zapomínat se nemá protože je to slabost a lež. Vzpomínky časem nebolí ...

I live my dream ...

Z vodáku jsem se vrátila už před víc jak týdnem. Bavilo mne to. Až na mírné a nebo spíše větší problémy, mi první večer bylo docela líto, že už jsme doma. Neb s Nejmilejším vznikly mírná nedorozumnění, najednou jsem si přišla tak 200 km od něj a přitom ležel jen 10 cm ode mě a já se na to snažila vlastně nemyslet. Pak jsem na sebe zse měla vztek kvůli poslednímu dnu a cestě autobusem a pak jsem si říkala, že nikdo by mi za tohle neměl stát. Ale znáte to. Láska je slepá a díkybohu za to. Protože to pomohlo ....
Do konce týdne už jen dva dny a pak hurá víkend. Nejmilejší v pátek bude bůhví kde a já asi pujdu brzo spát a pak se budu vztekat, že to zase tak rychle uteklo.
Koleno zlobí, natejká a já už zase čuju katastrofu dopředu. Protože je to jako spiknutí. Vždy, když má být volno ...

Open up your mind and see like me

A možná bude zase líp. Zmízí ten pocit odtažitosti, hádky a neurčitá budoucnost, na kterou jsem se přestala těšit. A po jednom obyčejným večeru, po jednom obyčejným filmu a pár milejch slovech je zase dobře. Taková ta děstká radost. Upřímná. I když ta moje sklenice je zatím jen napůl plná. Bude zase fajn.
A možná bude fakt líp. Týden vodáku, kde nám umrznou nosy, ale nemůže se to zkazit, protože jen moje a M. přípravy už jsou legrační sami o sobě a to tam ještě nejsme. (O těch ponožkách fakt nesmím nic říct, dalo nám dost práce, abychom se uchránili před zraky spolužáků)
Pakuji vždy až na poslední chvíli a protože je tohle moje premiéra, celý týden chodím občas si vzpomenu na nějakou věc a hned potom mne napadne, že na ni určitě zapomenu. Tyhle věci mne ale nikdy moc netrápily.

Půjdu spát se spoustou milejch myšlenek a krásnejch vzpomínek s plány do budoucna, tak trochu myšlenkami v létě a bude se těšit na to, z čeho mám takovej ten zdravej strach a bránim se tomu, ale vím, že budu ráda, že tohle všechno jsme absolvovala a nebudu litovat.

A abych nezapomněla, dneska jsem zmokla ... brutálně ....

Raději NE

Q. mě dnes vyděsila. Vyděsila, protože dávala rady do života slečně, která jí evidentně začala nadbíhat a vyslovila přání, že by se s ní chtěla líbat. Q mě vyděsila, protože na to přistoupila. Pak ale zřejmě vyděsila i sama sebe, došlo jí, že to neni za prachy a tak zase od tohoto nápadu upustila...

Tři dvojitý vodky, prosím

Někdy jsou dny, který prostě nevyjdou. Mě nevyšel ten dnešní. Všechno je přeci o domluvě, ne jen o ignoraci ... zvlášť ne, když už slavíme první mimino (aby jste to pochopili, tak jsme pojmenovali 9 měsíců.) Hádky maj lidi udobřovat, zato ta dnešní se vyhla kontrole nás obou a zahnali jsme to až do velkýho extrému. Vztahy jsou fajn, ale jak nedávno podotkla Džína, je jasný, že když kluk miluje víc, holka má výhodu... Nikdy mě takový věci moc neděsily, ale když už mi fakt teče do bot, začínám šílet. Jak jinak, to je mi totiž podobný, vyšilovat až když už to vlastně ani nemá cenu...

Heaven's door

Sobota ... ještě za čerstva.
Nejlepší poker-srazy se pořádají doma. Dnes se ale jelo ve stylu 20.let a 30.let, Al Caponeho, Chicaga a doutníků. Nejvíc jsem si ale užívala přípravy na tuhle akci. Když jsem se ve finiši podívala do zrcadla, zůstala jsem zírat a viděla jsem se na těch starých, černobílých fotografiích nebo v Četnických humoreskách. Jo jeden pan policista s nám taky (ted použiju dnešní mládežnický výraz, kterej nemám v oblibě.) "kalil". Těžko by mu ale někdo řekl pane policisto.
Šaty půjčené od babičky, které schovávala po svojí vlastní mamice. Prý nedoufala, že by je ješně někdy někdo oblékl na sebe.
Večerní procházka končící na trampolíně a povídání si o hvězdách a letní vzpomínky. Ani se mi nechce věřit, že v pondělí je zase škola. Nechci se dostat z tohodle retro opojení.

Snad bych mohla napsat: V modravém obláčku cigaretového dýmu sleduji Martina, soustředícího se na zábavu dnešní civilizace - počítačové hry a nemohu skrývat usměv, který mne přepadá při každém pohledu na něj. Ale to už bych asi dost přehnala.. tak tedy...
Ted sedím u notebooku, přede mnou Fajx a je hrozně vtipný, jak se soustředí na nějakou děsně hlučnou hru.
Notebook ... ten nemá s retrem už moc společnýho .... tak příště alá 60. léta, léta květinových dětí ....

Na černých očích závoj řas, pleť jako čerstvý ananas ....

Mám ráda klidné večery, ze všeho nejlepší byl ale ten páteční. Na obloze se valila mračna a vypadalo to na konec světa (tedy pod pojmem konec světa si představuji to, co jsem v pátek viděla). A připomnělo mi to ty nádherný letní večery, když jsem s dědou sedávala na verandě a pozorovali jsem ty letní přeháňky a povídali si. Tohle jsem měla fakt ráda.
Ted jsem tam neseděla s dědou ale s kamarádem a vzpomínali jsme. Vzpomínali na ten přehnanej Silvestr, na fotku na téma naděje a na naší první večeři. Moc jsme se u toho nasmáli :)
Nejpříjemnější večer, za poslední dobu. A hlavně další fotka na téma: Barevné léto ...


You and me we're meant to be, walking free in harmony. One fine day we'll fly away, don't you know that Rome wasn't bult in a day ....

If you can

Z dnešního fotovýletu bylo vlastně fotonic, akorát tak nakouslá jahoda. Fotka nakouslé jahody. Ale potom mě nejvíc potěšili ty klucí hokejistický. Krásnej zápas.
Obyčejné všední radosti a starosti života aneb snědla jsem svojí první a poslední pizzu a budu H. muset překecat na jeden fotovýlet do polí, protože jak jsem již napsala dneska z toho nebylo nic.
Konečně jsem se taky dostala k filmu, kterej mám už půl rok v plánu. Kung Fu Panda aneb "Neblázněte! Jak bych mohl porazit Tai Lunga? Mě porazí i rychlá chůze!". No moc jsem se u toho nasmáli a moc jsem se váleli.
Příští týden má J. narozeniny, takže to asi nedopadne dobře.
A. dneska se svým JoJem sklidil potlesk v hospodě. Zázračné JoJo, se kterým jde dělat všechno jen se vám prostě nikdy netočí nahoru a dolu. Jo a mám geniální plán !

od Lásky k Nenávisti

Nejvíc smutno je mi vždycky z těch všech mladejch holek, který v jedný chvíli tvrdí "Miluju Tě" a za pár týdnu "Jsem šťasná, že s tebou nejsem a jsem hrdá, že se mám fajn i bez tebe". Ale asi jsem vždy měla štěstí na tyhlety věci.

Proč raději nevážíme svá slova, předtím, než ty slova vyslovíme. Proč raději nevážíme svá rozhodnutí, než je uděláme. Lidé, kteří se rozcházejí po delší době, po vztahu plným krásnejch chvil se přeci potom nemohou nenávidět. A je to jen o pohledu na věc. Nikdy bych nedokázala nenávidět takovýho člověka i kdybych sebevíc chtěla. Byla jsem zklamaná, bylo mi ublíženo, jenže stalo se. Realitu nezměnim. Upadla jsem, vstala jsem, byl to jen můj boj a z toho nebudu vinit druhý. A ted, ted jsou mi ti, kteří mi kdysi - a já věřím, že ne se zlým úmyslem, protože někdy si člověk prostě nemůže pomoct s tim co cítí - ublížili, dobrými přáteli. A leč možná trochu naivně, mám se skvěle. Nemůžu si stěžovat, nedokázala bych se chválit za to, že někomu vyčítám, že se nezměnil a být hrdá za to, že nahlas říkám, co zlýho si o něm myslim.Vždyť nás nikdo nenutí s takovými lidmi být, tak proč s nimi doprovolně jsme a potom je pomlouváme? Nedokázala bych. Ale vím jedno, nechtěla bych přijít o lidi, kteří pro mne tolik tak dlouho znamenali jen kvůli povrchní nenávisti. Své kroky volím pečlivě, nechci trávit budoucnost s lidmi, kteří mi za nic nestojí. Proto je nedokážu nenávidět.

Drahá nejdražší

Je tolik, tolik věcí, které bych chtlěla napsat, zaznamenat někam do kyber prostoru někam, kde mají význam jen pro mne. Ale nejde to.
Přesto však, doufám, že ... chtěla bych tohle vzkázat jedné z těch nejgeniálnějších. Té, která k nám přilnula v prvních hodinách tak jako bychom se znaly od mala, té, které se ted rozhodla odejít za svým snem, té, která by měla pracovat u Křečka, protože to je fakt pěkný jméno.

Nebudu se dlouze rozepisovat, jak moc nám všem chybí, protože to ona ví. Nechci, aby někdy nabyla dojmu, že to bereme jako zradu. Ano, plánovaly jsme si spousty věcí. Matematické semináře, výlet do Anglie, kafový dýchánky a také jsme byly u toho, když sis koupila pejska, když sis našla Jeho a když si musela snášet mé otázky typu "Bolí to, jako když si prst přejedeš žehličkou?"
Tam kde něco končí, vždycky něco začíná, má drahá, a to co si za sebou zanechala navždycky zůstane . Mohla bych jmenovat miliony zážitků, které se mi v tuhle chvíli vybavují (5 stupňů paniky, boj o místo v autobuse, ujíždějící vlaky, den kdy upadla zmrzlina, den kdy jsme vše opakovaly 3x, Doksy .... ) ale tuším, že by zde nebylo dost místa. Mám Tě ráda

4.duben - zase spolu budem

Konečně pořádnej den, po těch co předcházeli.
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)

Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.

"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."

Mee ve fotografiích

Znamená pro mne to, co nikdo jiný ...
Znamená tolik!

Staří dobří Radiohead

aneb vzpomínám ...

Článek na přání drahé a nejdražší P.

Tak tímto zdravím Péťu a doufám, že mi tu nechá komentář, protože píšu, že jsem si vzpomněla na blog a ona řikala, že tu nic moc neni. Péta je všímavá a geniální.

Že bych chtěla psát veřejný deník, ani moc ne. Nicméně mám-li psát, nebudu se rozepisovat o věcech známých ani to tu nebudu přehlcovat moudry a tak.

V neděli jsme byla ve zkušebně s J. a bylo to moc fajn. Škoda, že nejsou fotky, zapomněla jsem vzít foták, protože jsem ho prostě zapomněla vzít. Ale byl to skvělej den a moc jsme se nasmáli. A v pátek jsme na foták zapomněli taky, ale takhle oslava byla celkem ... dost drahá. Útrata na lístku skoro k dvou a půl tisícům se někomu může zdát dost mastná (což se zdá i mě) , nutno však podotknout, že nás tam bylo víc jak 25. Chápu, že narozeniny jsou jen jednou za život, ale udivuje mne a děsí, jak dnešní mládež zachází s penězi.

A poslední věc, kterou mohu veřejně vepsat, protože šance na přečtení dotyčnou osobou je skoro nulová:
Nechápu to chování. Poprvé v životě jsem šťastná, tak štastná, že bych se o to ráda podělila, ale pořád ..... Lidi, které mám ráda neodsuzuju za jejich chování a chybičky. Protože je mám ráda a nikdo neni dokonalej. Nezávidim, že mají to co já nemám, protože oni jsou Ti, kteří mi dávají všechno co potřebuju.
Uvědomuju si, že mám víc štěstí než rozumu. Všechno má svoje špatný stránky. Nemusím chodit pro příklad daleko (Péťo), uvědomuju si, ani nevim proč jsem si to zasloužila, že jsem dostala víc, než jsem si mohla přát. A pokaždý když odchází nebo se loučíme, je mi smutno a vzpomenu si (na tebe Péťo) a nedokážu si představit, co se ti honí hlavou a co cejtíš v tý chvíli ty. A je mi to líto.
Upřímný díky, za to, co mám, protože nic jinýho nechci. A i když to neřeknu nahlas, neni den abych si nepřipomněla, že mám toho "Mám tě rád". Právě proto se bojim, že jednoho krásnýho dne odejde a já tu zůstanu zase sama jako tomu bylo do nedávna, tak proč mi vyčítá, že každej den beru jako ten poslední. Pro Péťu

Geniální

Mé geniální spolužačky jsou geniální. Myslím, že se opakuji.
"Neříkala si, že ti ta tužka dopisuje ?" "Ne, já řikala, že se jen rychle vypisuje"
Péťa je zamilovaná po uši a Markéta je nyní bez přítele a bez telefonu, jak dost často dává najevo.

"Bavili jsem se s Tomášem o tom, jestli ženy vzrušuje celé mužské tělo, nebo jen to co mají mezi nohama. Řekla jsem tedy, že pohled jen na jejich chloubu ženy, teda alespon mne, nijak zvlášt nepřitahuje. Já hodnotim celek. A víte co on ? Zeptal se mě, jestli jsem někdy neuvažovala nad tim, že jsem lesba."

Takhle to občas bejvá

Citátama se z problému nikdy nedostaneš, ty ti jen pomohou vyjádřit co cítíš.

Každej si prožije to svoje, ale na hepyjend se mi ted momentálně věřit nechce. Jediný co mě tu ještě drží je ta kačenka co jsem dostala. Dostala na sv. Valentýna, kterej oficiálně neslavim a vlastně ho ani nevnímám. Neni to pro mě den na oslavu lásky, spíš den, kterej můžu využít k tomu, abych dala dárek a dárek dostala. Mám ráda dárky. A nejradši ty co my dělají opravdovou radost. Jako ta kačenka. Nestíhám, nezvládám a co víc, už mě to nezajmá. Je mi z toho všeho špatně.
Chci volno, chci teplo, chci alespon něco co mne vyvede z toho trapnýho a nudnýho stereotypu. Nenávidím to ...
Ale mám toho komu Carry v sexu ve městě řikala Božskej.

Now - so down

Chybami se člověk učí, blbec vlastními, chytrý cizími.
Všechno tohle blábolení je k ničemu.
Sleduji podle starého blogu, dnes - 366 dní. Hezký chvíle, tmavý vlasy, spontánnosti bylo učiněno za dosti. A co mám dnes. Jen vzpomínky na "štěstí na dosah", na ty dny kdy A. pracovala a na ty dny konce září, který jsou už všechny nenávratně někde v háji. Bylo to hnusný, bylo to nespravedlivý, bylo to proti pravidlům a já se v tom vyžívala. Bylo to něco, co udělalo dny nezapomenutelnými a je mi dost jedno jestli byli strašný nebo dobrý. Já se v tom vyžívám a nezapomínám. And now ... so down

ironií života je...

... když ve chvíli, kdy se blížíte k klíčový dirce klíčem vám na chodbě zhasne světlo ...

Kdo vlastně jsem ?

Napadlo mne napsat jsem o sobě něco delšího a rozsáhlejšího, ale stejně by to nikdo nečetl. Tudíž okopíruji jen to, jenž jsem o sobě už kdysi někam napsala.
V psaní blogů nejsem nováček, dělám to už přes dva roky. Doba se mění a s ní i mé blogy, doufám, že tento bude už poslední (nebo alespon jeden z posledních). Ale jak jsem slíbila, něco o mě, aby jste si mohli udělat svou bláznivou představu:

Jsem cynická a ironická. Umím být zlá a nespravedlivá, ale nedělám to ráda. Jsem náladová a impulzivní, někdy jdu a udělám něco, nad čímž nezapřemýšlím a je z toho katastrofa. Je-li jen maličká naděje na to, udělat chybu, většinou jí využiji. Pokud se to nestane, jsme na sebe pyšná. A děkuji nadpřirozeným silám za jejich náklonnost. Miluju kavárny. Chci kavárny plné gentlemanů v kloboucích a dam v krásných šatech. Mám ráda lidi, lidi a jejich myšlenky, jejich povahy, ať špatný nebo dobrý. Mám ráda výrazné osobnosti - ať špatné nebo dobré. Často dávám na úsudek druhých, ale pokud jsem o něčem přesvědčená, stojím si za svým. Vypisuju si všechny zajmavé věty, které někdo řekl a nebo mne zaujaly. Jsem fixovaná na svůj mobilní telefon. Nesnášim samotu, jsem spontánní a prostořeká, někdy překvapujícně upřímná. Ráda dělám věci, co člověka překvapí a nebo potěší. Miluju studený mlíko, čokoládu a kafe na všechny způsoby. Nesnášim pizzu, sýr a zelí. Denně si čtu horoskopy, věřím na znamení a neumím být dlouho naštvaná. Nezavírám víčka od krémů a šampónů, lžu a někdy jsem vůči ostatním necitlivá. Zakládám si na svých špatných vlastnostech... Ale snažím se být spravedlivá. Nesnáším, když někdo vyčítá člověku chyby, jenž dělá taky a neumí si to přiznat. Nejsem dokonalá a taky to občas nezvládám, nicméně vím, že dělat vždycky to správný, neni správný. ..

Život je jako Zebra ... černá, bílá, černá, bílá ....a bílá a bílá a bílá...