4.duben - zase spolu budem

Konečně pořádnej den, po těch co předcházeli.
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)

Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.

"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."

Mee ve fotografiích

Znamená pro mne to, co nikdo jiný ...
Znamená tolik!

Staří dobří Radiohead

aneb vzpomínám ...

Článek na přání drahé a nejdražší P.

Tak tímto zdravím Péťu a doufám, že mi tu nechá komentář, protože píšu, že jsem si vzpomněla na blog a ona řikala, že tu nic moc neni. Péta je všímavá a geniální.

Že bych chtěla psát veřejný deník, ani moc ne. Nicméně mám-li psát, nebudu se rozepisovat o věcech známých ani to tu nebudu přehlcovat moudry a tak.

V neděli jsme byla ve zkušebně s J. a bylo to moc fajn. Škoda, že nejsou fotky, zapomněla jsem vzít foták, protože jsem ho prostě zapomněla vzít. Ale byl to skvělej den a moc jsme se nasmáli. A v pátek jsme na foták zapomněli taky, ale takhle oslava byla celkem ... dost drahá. Útrata na lístku skoro k dvou a půl tisícům se někomu může zdát dost mastná (což se zdá i mě) , nutno však podotknout, že nás tam bylo víc jak 25. Chápu, že narozeniny jsou jen jednou za život, ale udivuje mne a děsí, jak dnešní mládež zachází s penězi.

A poslední věc, kterou mohu veřejně vepsat, protože šance na přečtení dotyčnou osobou je skoro nulová:
Nechápu to chování. Poprvé v životě jsem šťastná, tak štastná, že bych se o to ráda podělila, ale pořád ..... Lidi, které mám ráda neodsuzuju za jejich chování a chybičky. Protože je mám ráda a nikdo neni dokonalej. Nezávidim, že mají to co já nemám, protože oni jsou Ti, kteří mi dávají všechno co potřebuju.
Uvědomuju si, že mám víc štěstí než rozumu. Všechno má svoje špatný stránky. Nemusím chodit pro příklad daleko (Péťo), uvědomuju si, ani nevim proč jsem si to zasloužila, že jsem dostala víc, než jsem si mohla přát. A pokaždý když odchází nebo se loučíme, je mi smutno a vzpomenu si (na tebe Péťo) a nedokážu si představit, co se ti honí hlavou a co cejtíš v tý chvíli ty. A je mi to líto.
Upřímný díky, za to, co mám, protože nic jinýho nechci. A i když to neřeknu nahlas, neni den abych si nepřipomněla, že mám toho "Mám tě rád". Právě proto se bojim, že jednoho krásnýho dne odejde a já tu zůstanu zase sama jako tomu bylo do nedávna, tak proč mi vyčítá, že každej den beru jako ten poslední. Pro Péťu

Geniální

Mé geniální spolužačky jsou geniální. Myslím, že se opakuji.
"Neříkala si, že ti ta tužka dopisuje ?" "Ne, já řikala, že se jen rychle vypisuje"
Péťa je zamilovaná po uši a Markéta je nyní bez přítele a bez telefonu, jak dost často dává najevo.

"Bavili jsem se s Tomášem o tom, jestli ženy vzrušuje celé mužské tělo, nebo jen to co mají mezi nohama. Řekla jsem tedy, že pohled jen na jejich chloubu ženy, teda alespon mne, nijak zvlášt nepřitahuje. Já hodnotim celek. A víte co on ? Zeptal se mě, jestli jsem někdy neuvažovala nad tim, že jsem lesba."

Takhle to občas bejvá

Citátama se z problému nikdy nedostaneš, ty ti jen pomohou vyjádřit co cítíš.

Každej si prožije to svoje, ale na hepyjend se mi ted momentálně věřit nechce. Jediný co mě tu ještě drží je ta kačenka co jsem dostala. Dostala na sv. Valentýna, kterej oficiálně neslavim a vlastně ho ani nevnímám. Neni to pro mě den na oslavu lásky, spíš den, kterej můžu využít k tomu, abych dala dárek a dárek dostala. Mám ráda dárky. A nejradši ty co my dělají opravdovou radost. Jako ta kačenka. Nestíhám, nezvládám a co víc, už mě to nezajmá. Je mi z toho všeho špatně.
Chci volno, chci teplo, chci alespon něco co mne vyvede z toho trapnýho a nudnýho stereotypu. Nenávidím to ...
Ale mám toho komu Carry v sexu ve městě řikala Božskej.

Now - so down

Chybami se člověk učí, blbec vlastními, chytrý cizími.
Všechno tohle blábolení je k ničemu.
Sleduji podle starého blogu, dnes - 366 dní. Hezký chvíle, tmavý vlasy, spontánnosti bylo učiněno za dosti. A co mám dnes. Jen vzpomínky na "štěstí na dosah", na ty dny kdy A. pracovala a na ty dny konce září, který jsou už všechny nenávratně někde v háji. Bylo to hnusný, bylo to nespravedlivý, bylo to proti pravidlům a já se v tom vyžívala. Bylo to něco, co udělalo dny nezapomenutelnými a je mi dost jedno jestli byli strašný nebo dobrý. Já se v tom vyžívám a nezapomínám. And now ... so down