Z dnešního fotovýletu bylo vlastně fotonic, akorát tak nakouslá jahoda. Fotka nakouslé jahody. Ale potom mě nejvíc potěšili ty klucí hokejistický. Krásnej zápas.
Obyčejné všední radosti a starosti života aneb snědla jsem svojí první a poslední pizzu a budu H. muset překecat na jeden fotovýlet do polí, protože jak jsem již napsala dneska z toho nebylo nic.
Konečně jsem se taky dostala k filmu, kterej mám už půl rok v plánu. Kung Fu Panda aneb "Neblázněte! Jak bych mohl porazit Tai Lunga? Mě porazí i rychlá chůze!". No moc jsem se u toho nasmáli a moc jsem se váleli.
Příští týden má J. narozeniny, takže to asi nedopadne dobře.
A. dneska se svým JoJem sklidil potlesk v hospodě. Zázračné JoJo, se kterým jde dělat všechno jen se vám prostě nikdy netočí nahoru a dolu. Jo a mám geniální plán !
sobota 2. května 2009
čtvrtek 30. dubna 2009
od Lásky k Nenávisti
Nejvíc smutno je mi vždycky z těch všech mladejch holek, který v jedný chvíli tvrdí "Miluju Tě" a za pár týdnu "Jsem šťasná, že s tebou nejsem a jsem hrdá, že se mám fajn i bez tebe". Ale asi jsem vždy měla štěstí na tyhlety věci.
Proč raději nevážíme svá slova, předtím, než ty slova vyslovíme. Proč raději nevážíme svá rozhodnutí, než je uděláme. Lidé, kteří se rozcházejí po delší době, po vztahu plným krásnejch chvil se přeci potom nemohou nenávidět. A je to jen o pohledu na věc. Nikdy bych nedokázala nenávidět takovýho člověka i kdybych sebevíc chtěla. Byla jsem zklamaná, bylo mi ublíženo, jenže stalo se. Realitu nezměnim. Upadla jsem, vstala jsem, byl to jen můj boj a z toho nebudu vinit druhý. A ted, ted jsou mi ti, kteří mi kdysi - a já věřím, že ne se zlým úmyslem, protože někdy si člověk prostě nemůže pomoct s tim co cítí - ublížili, dobrými přáteli. A leč možná trochu naivně, mám se skvěle. Nemůžu si stěžovat, nedokázala bych se chválit za to, že někomu vyčítám, že se nezměnil a být hrdá za to, že nahlas říkám, co zlýho si o něm myslim.Vždyť nás nikdo nenutí s takovými lidmi být, tak proč s nimi doprovolně jsme a potom je pomlouváme? Nedokázala bych. Ale vím jedno, nechtěla bych přijít o lidi, kteří pro mne tolik tak dlouho znamenali jen kvůli povrchní nenávisti. Své kroky volím pečlivě, nechci trávit budoucnost s lidmi, kteří mi za nic nestojí. Proto je nedokážu nenávidět.
Proč raději nevážíme svá slova, předtím, než ty slova vyslovíme. Proč raději nevážíme svá rozhodnutí, než je uděláme. Lidé, kteří se rozcházejí po delší době, po vztahu plným krásnejch chvil se přeci potom nemohou nenávidět. A je to jen o pohledu na věc. Nikdy bych nedokázala nenávidět takovýho člověka i kdybych sebevíc chtěla. Byla jsem zklamaná, bylo mi ublíženo, jenže stalo se. Realitu nezměnim. Upadla jsem, vstala jsem, byl to jen můj boj a z toho nebudu vinit druhý. A ted, ted jsou mi ti, kteří mi kdysi - a já věřím, že ne se zlým úmyslem, protože někdy si člověk prostě nemůže pomoct s tim co cítí - ublížili, dobrými přáteli. A leč možná trochu naivně, mám se skvěle. Nemůžu si stěžovat, nedokázala bych se chválit za to, že někomu vyčítám, že se nezměnil a být hrdá za to, že nahlas říkám, co zlýho si o něm myslim.Vždyť nás nikdo nenutí s takovými lidmi být, tak proč s nimi doprovolně jsme a potom je pomlouváme? Nedokázala bych. Ale vím jedno, nechtěla bych přijít o lidi, kteří pro mne tolik tak dlouho znamenali jen kvůli povrchní nenávisti. Své kroky volím pečlivě, nechci trávit budoucnost s lidmi, kteří mi za nic nestojí. Proto je nedokážu nenávidět.
Drahá nejdražší
Je tolik, tolik věcí, které bych chtlěla napsat, zaznamenat někam do kyber prostoru někam, kde mají význam jen pro mne. Ale nejde to.
Přesto však, doufám, že ... chtěla bych tohle vzkázat jedné z těch nejgeniálnějších. Té, která k nám přilnula v prvních hodinách tak jako bychom se znaly od mala, té, které se ted rozhodla odejít za svým snem, té, která by měla pracovat u Křečka, protože to je fakt pěkný jméno.
Nebudu se dlouze rozepisovat, jak moc nám všem chybí, protože to ona ví. Nechci, aby někdy nabyla dojmu, že to bereme jako zradu. Ano, plánovaly jsme si spousty věcí. Matematické semináře, výlet do Anglie, kafový dýchánky a také jsme byly u toho, když sis koupila pejska, když sis našla Jeho a když si musela snášet mé otázky typu "Bolí to, jako když si prst přejedeš žehličkou?"
Tam kde něco končí, vždycky něco začíná, má drahá, a to co si za sebou zanechala navždycky zůstane . Mohla bych jmenovat miliony zážitků, které se mi v tuhle chvíli vybavují (5 stupňů paniky, boj o místo v autobuse, ujíždějící vlaky, den kdy upadla zmrzlina, den kdy jsme vše opakovaly 3x, Doksy .... ) ale tuším, že by zde nebylo dost místa. Mám Tě ráda
Přesto však, doufám, že ... chtěla bych tohle vzkázat jedné z těch nejgeniálnějších. Té, která k nám přilnula v prvních hodinách tak jako bychom se znaly od mala, té, které se ted rozhodla odejít za svým snem, té, která by měla pracovat u Křečka, protože to je fakt pěkný jméno.
Nebudu se dlouze rozepisovat, jak moc nám všem chybí, protože to ona ví. Nechci, aby někdy nabyla dojmu, že to bereme jako zradu. Ano, plánovaly jsme si spousty věcí. Matematické semináře, výlet do Anglie, kafový dýchánky a také jsme byly u toho, když sis koupila pejska, když sis našla Jeho a když si musela snášet mé otázky typu "Bolí to, jako když si prst přejedeš žehličkou?"
Tam kde něco končí, vždycky něco začíná, má drahá, a to co si za sebou zanechala navždycky zůstane . Mohla bych jmenovat miliony zážitků, které se mi v tuhle chvíli vybavují (5 stupňů paniky, boj o místo v autobuse, ujíždějící vlaky, den kdy upadla zmrzlina, den kdy jsme vše opakovaly 3x, Doksy .... ) ale tuším, že by zde nebylo dost místa. Mám Tě ráda
neděle 5. dubna 2009
4.duben - zase spolu budem
Konečně pořádnej den, po těch co předcházeli.
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)
Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.
"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)
Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.
"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."
středa 1. dubna 2009
úterý 31. března 2009
pondělí 30. března 2009
Článek na přání drahé a nejdražší P.
Tak tímto zdravím Péťu a doufám, že mi tu nechá komentář, protože píšu, že jsem si vzpomněla na blog a ona řikala, že tu nic moc neni. Péta je všímavá a geniální.
Že bych chtěla psát veřejný deník, ani moc ne. Nicméně mám-li psát, nebudu se rozepisovat o věcech známých ani to tu nebudu přehlcovat moudry a tak.
V neděli jsme byla ve zkušebně s J. a bylo to moc fajn. Škoda, že nejsou fotky, zapomněla jsem vzít foták, protože jsem ho prostě zapomněla vzít. Ale byl to skvělej den a moc jsme se nasmáli. A v pátek jsme na foták zapomněli taky, ale takhle oslava byla celkem ... dost drahá. Útrata na lístku skoro k dvou a půl tisícům se někomu může zdát dost mastná (což se zdá i mě) , nutno však podotknout, že nás tam bylo víc jak 25. Chápu, že narozeniny jsou jen jednou za život, ale udivuje mne a děsí, jak dnešní mládež zachází s penězi.
A poslední věc, kterou mohu veřejně vepsat, protože šance na přečtení dotyčnou osobou je skoro nulová:
Nechápu to chování. Poprvé v životě jsem šťastná, tak štastná, že bych se o to ráda podělila, ale pořád ..... Lidi, které mám ráda neodsuzuju za jejich chování a chybičky. Protože je mám ráda a nikdo neni dokonalej. Nezávidim, že mají to co já nemám, protože oni jsou Ti, kteří mi dávají všechno co potřebuju.
Uvědomuju si, že mám víc štěstí než rozumu. Všechno má svoje špatný stránky. Nemusím chodit pro příklad daleko (Péťo), uvědomuju si, ani nevim proč jsem si to zasloužila, že jsem dostala víc, než jsem si mohla přát. A pokaždý když odchází nebo se loučíme, je mi smutno a vzpomenu si (na tebe Péťo) a nedokážu si představit, co se ti honí hlavou a co cejtíš v tý chvíli ty. A je mi to líto.
Upřímný díky, za to, co mám, protože nic jinýho nechci. A i když to neřeknu nahlas, neni den abych si nepřipomněla, že mám toho "Mám tě rád". Právě proto se bojim, že jednoho krásnýho dne odejde a já tu zůstanu zase sama jako tomu bylo do nedávna, tak proč mi vyčítá, že každej den beru jako ten poslední. Pro Péťu
Že bych chtěla psát veřejný deník, ani moc ne. Nicméně mám-li psát, nebudu se rozepisovat o věcech známých ani to tu nebudu přehlcovat moudry a tak.
V neděli jsme byla ve zkušebně s J. a bylo to moc fajn. Škoda, že nejsou fotky, zapomněla jsem vzít foták, protože jsem ho prostě zapomněla vzít. Ale byl to skvělej den a moc jsme se nasmáli. A v pátek jsme na foták zapomněli taky, ale takhle oslava byla celkem ... dost drahá. Útrata na lístku skoro k dvou a půl tisícům se někomu může zdát dost mastná (což se zdá i mě) , nutno však podotknout, že nás tam bylo víc jak 25. Chápu, že narozeniny jsou jen jednou za život, ale udivuje mne a děsí, jak dnešní mládež zachází s penězi.
A poslední věc, kterou mohu veřejně vepsat, protože šance na přečtení dotyčnou osobou je skoro nulová:
Nechápu to chování. Poprvé v životě jsem šťastná, tak štastná, že bych se o to ráda podělila, ale pořád ..... Lidi, které mám ráda neodsuzuju za jejich chování a chybičky. Protože je mám ráda a nikdo neni dokonalej. Nezávidim, že mají to co já nemám, protože oni jsou Ti, kteří mi dávají všechno co potřebuju.
Uvědomuju si, že mám víc štěstí než rozumu. Všechno má svoje špatný stránky. Nemusím chodit pro příklad daleko (Péťo), uvědomuju si, ani nevim proč jsem si to zasloužila, že jsem dostala víc, než jsem si mohla přát. A pokaždý když odchází nebo se loučíme, je mi smutno a vzpomenu si (na tebe Péťo) a nedokážu si představit, co se ti honí hlavou a co cejtíš v tý chvíli ty. A je mi to líto.
Upřímný díky, za to, co mám, protože nic jinýho nechci. A i když to neřeknu nahlas, neni den abych si nepřipomněla, že mám toho "Mám tě rád". Právě proto se bojim, že jednoho krásnýho dne odejde a já tu zůstanu zase sama jako tomu bylo do nedávna, tak proč mi vyčítá, že každej den beru jako ten poslední. Pro Péťu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)