Heaven's door

Sobota ... ještě za čerstva.
Nejlepší poker-srazy se pořádají doma. Dnes se ale jelo ve stylu 20.let a 30.let, Al Caponeho, Chicaga a doutníků. Nejvíc jsem si ale užívala přípravy na tuhle akci. Když jsem se ve finiši podívala do zrcadla, zůstala jsem zírat a viděla jsem se na těch starých, černobílých fotografiích nebo v Četnických humoreskách. Jo jeden pan policista s nám taky (ted použiju dnešní mládežnický výraz, kterej nemám v oblibě.) "kalil". Těžko by mu ale někdo řekl pane policisto.
Šaty půjčené od babičky, které schovávala po svojí vlastní mamice. Prý nedoufala, že by je ješně někdy někdo oblékl na sebe.
Večerní procházka končící na trampolíně a povídání si o hvězdách a letní vzpomínky. Ani se mi nechce věřit, že v pondělí je zase škola. Nechci se dostat z tohodle retro opojení.

Snad bych mohla napsat: V modravém obláčku cigaretového dýmu sleduji Martina, soustředícího se na zábavu dnešní civilizace - počítačové hry a nemohu skrývat usměv, který mne přepadá při každém pohledu na něj. Ale to už bych asi dost přehnala.. tak tedy...
Ted sedím u notebooku, přede mnou Fajx a je hrozně vtipný, jak se soustředí na nějakou děsně hlučnou hru.
Notebook ... ten nemá s retrem už moc společnýho .... tak příště alá 60. léta, léta květinových dětí ....

Na černých očích závoj řas, pleť jako čerstvý ananas ....

Mám ráda klidné večery, ze všeho nejlepší byl ale ten páteční. Na obloze se valila mračna a vypadalo to na konec světa (tedy pod pojmem konec světa si představuji to, co jsem v pátek viděla). A připomnělo mi to ty nádherný letní večery, když jsem s dědou sedávala na verandě a pozorovali jsem ty letní přeháňky a povídali si. Tohle jsem měla fakt ráda.
Ted jsem tam neseděla s dědou ale s kamarádem a vzpomínali jsme. Vzpomínali na ten přehnanej Silvestr, na fotku na téma naděje a na naší první večeři. Moc jsme se u toho nasmáli :)
Nejpříjemnější večer, za poslední dobu. A hlavně další fotka na téma: Barevné léto ...


You and me we're meant to be, walking free in harmony. One fine day we'll fly away, don't you know that Rome wasn't bult in a day ....

If you can

Z dnešního fotovýletu bylo vlastně fotonic, akorát tak nakouslá jahoda. Fotka nakouslé jahody. Ale potom mě nejvíc potěšili ty klucí hokejistický. Krásnej zápas.
Obyčejné všední radosti a starosti života aneb snědla jsem svojí první a poslední pizzu a budu H. muset překecat na jeden fotovýlet do polí, protože jak jsem již napsala dneska z toho nebylo nic.
Konečně jsem se taky dostala k filmu, kterej mám už půl rok v plánu. Kung Fu Panda aneb "Neblázněte! Jak bych mohl porazit Tai Lunga? Mě porazí i rychlá chůze!". No moc jsem se u toho nasmáli a moc jsem se váleli.
Příští týden má J. narozeniny, takže to asi nedopadne dobře.
A. dneska se svým JoJem sklidil potlesk v hospodě. Zázračné JoJo, se kterým jde dělat všechno jen se vám prostě nikdy netočí nahoru a dolu. Jo a mám geniální plán !

od Lásky k Nenávisti

Nejvíc smutno je mi vždycky z těch všech mladejch holek, který v jedný chvíli tvrdí "Miluju Tě" a za pár týdnu "Jsem šťasná, že s tebou nejsem a jsem hrdá, že se mám fajn i bez tebe". Ale asi jsem vždy měla štěstí na tyhlety věci.

Proč raději nevážíme svá slova, předtím, než ty slova vyslovíme. Proč raději nevážíme svá rozhodnutí, než je uděláme. Lidé, kteří se rozcházejí po delší době, po vztahu plným krásnejch chvil se přeci potom nemohou nenávidět. A je to jen o pohledu na věc. Nikdy bych nedokázala nenávidět takovýho člověka i kdybych sebevíc chtěla. Byla jsem zklamaná, bylo mi ublíženo, jenže stalo se. Realitu nezměnim. Upadla jsem, vstala jsem, byl to jen můj boj a z toho nebudu vinit druhý. A ted, ted jsou mi ti, kteří mi kdysi - a já věřím, že ne se zlým úmyslem, protože někdy si člověk prostě nemůže pomoct s tim co cítí - ublížili, dobrými přáteli. A leč možná trochu naivně, mám se skvěle. Nemůžu si stěžovat, nedokázala bych se chválit za to, že někomu vyčítám, že se nezměnil a být hrdá za to, že nahlas říkám, co zlýho si o něm myslim.Vždyť nás nikdo nenutí s takovými lidmi být, tak proč s nimi doprovolně jsme a potom je pomlouváme? Nedokázala bych. Ale vím jedno, nechtěla bych přijít o lidi, kteří pro mne tolik tak dlouho znamenali jen kvůli povrchní nenávisti. Své kroky volím pečlivě, nechci trávit budoucnost s lidmi, kteří mi za nic nestojí. Proto je nedokážu nenávidět.

Drahá nejdražší

Je tolik, tolik věcí, které bych chtlěla napsat, zaznamenat někam do kyber prostoru někam, kde mají význam jen pro mne. Ale nejde to.
Přesto však, doufám, že ... chtěla bych tohle vzkázat jedné z těch nejgeniálnějších. Té, která k nám přilnula v prvních hodinách tak jako bychom se znaly od mala, té, které se ted rozhodla odejít za svým snem, té, která by měla pracovat u Křečka, protože to je fakt pěkný jméno.

Nebudu se dlouze rozepisovat, jak moc nám všem chybí, protože to ona ví. Nechci, aby někdy nabyla dojmu, že to bereme jako zradu. Ano, plánovaly jsme si spousty věcí. Matematické semináře, výlet do Anglie, kafový dýchánky a také jsme byly u toho, když sis koupila pejska, když sis našla Jeho a když si musela snášet mé otázky typu "Bolí to, jako když si prst přejedeš žehličkou?"
Tam kde něco končí, vždycky něco začíná, má drahá, a to co si za sebou zanechala navždycky zůstane . Mohla bych jmenovat miliony zážitků, které se mi v tuhle chvíli vybavují (5 stupňů paniky, boj o místo v autobuse, ujíždějící vlaky, den kdy upadla zmrzlina, den kdy jsme vše opakovaly 3x, Doksy .... ) ale tuším, že by zde nebylo dost místa. Mám Tě ráda

4.duben - zase spolu budem

Konečně pořádnej den, po těch co předcházeli.
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)

Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.

"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."

Mee ve fotografiích

Znamená pro mne to, co nikdo jiný ...
Znamená tolik!