Geniální

Mé geniální spolužačky jsou geniální. Myslím, že se opakuji.
"Neříkala si, že ti ta tužka dopisuje ?" "Ne, já řikala, že se jen rychle vypisuje"
Péťa je zamilovaná po uši a Markéta je nyní bez přítele a bez telefonu, jak dost často dává najevo.

"Bavili jsem se s Tomášem o tom, jestli ženy vzrušuje celé mužské tělo, nebo jen to co mají mezi nohama. Řekla jsem tedy, že pohled jen na jejich chloubu ženy, teda alespon mne, nijak zvlášt nepřitahuje. Já hodnotim celek. A víte co on ? Zeptal se mě, jestli jsem někdy neuvažovala nad tim, že jsem lesba."

Takhle to občas bejvá

Citátama se z problému nikdy nedostaneš, ty ti jen pomohou vyjádřit co cítíš.

Každej si prožije to svoje, ale na hepyjend se mi ted momentálně věřit nechce. Jediný co mě tu ještě drží je ta kačenka co jsem dostala. Dostala na sv. Valentýna, kterej oficiálně neslavim a vlastně ho ani nevnímám. Neni to pro mě den na oslavu lásky, spíš den, kterej můžu využít k tomu, abych dala dárek a dárek dostala. Mám ráda dárky. A nejradši ty co my dělají opravdovou radost. Jako ta kačenka. Nestíhám, nezvládám a co víc, už mě to nezajmá. Je mi z toho všeho špatně.
Chci volno, chci teplo, chci alespon něco co mne vyvede z toho trapnýho a nudnýho stereotypu. Nenávidím to ...
Ale mám toho komu Carry v sexu ve městě řikala Božskej.

Now - so down

Chybami se člověk učí, blbec vlastními, chytrý cizími.
Všechno tohle blábolení je k ničemu.
Sleduji podle starého blogu, dnes - 366 dní. Hezký chvíle, tmavý vlasy, spontánnosti bylo učiněno za dosti. A co mám dnes. Jen vzpomínky na "štěstí na dosah", na ty dny kdy A. pracovala a na ty dny konce září, který jsou už všechny nenávratně někde v háji. Bylo to hnusný, bylo to nespravedlivý, bylo to proti pravidlům a já se v tom vyžívala. Bylo to něco, co udělalo dny nezapomenutelnými a je mi dost jedno jestli byli strašný nebo dobrý. Já se v tom vyžívám a nezapomínám. And now ... so down

ironií života je...

... když ve chvíli, kdy se blížíte k klíčový dirce klíčem vám na chodbě zhasne světlo ...

Kdo vlastně jsem ?

Napadlo mne napsat jsem o sobě něco delšího a rozsáhlejšího, ale stejně by to nikdo nečetl. Tudíž okopíruji jen to, jenž jsem o sobě už kdysi někam napsala.
V psaní blogů nejsem nováček, dělám to už přes dva roky. Doba se mění a s ní i mé blogy, doufám, že tento bude už poslední (nebo alespon jeden z posledních). Ale jak jsem slíbila, něco o mě, aby jste si mohli udělat svou bláznivou představu:

Jsem cynická a ironická. Umím být zlá a nespravedlivá, ale nedělám to ráda. Jsem náladová a impulzivní, někdy jdu a udělám něco, nad čímž nezapřemýšlím a je z toho katastrofa. Je-li jen maličká naděje na to, udělat chybu, většinou jí využiji. Pokud se to nestane, jsme na sebe pyšná. A děkuji nadpřirozeným silám za jejich náklonnost. Miluju kavárny. Chci kavárny plné gentlemanů v kloboucích a dam v krásných šatech. Mám ráda lidi, lidi a jejich myšlenky, jejich povahy, ať špatný nebo dobrý. Mám ráda výrazné osobnosti - ať špatné nebo dobré. Často dávám na úsudek druhých, ale pokud jsem o něčem přesvědčená, stojím si za svým. Vypisuju si všechny zajmavé věty, které někdo řekl a nebo mne zaujaly. Jsem fixovaná na svůj mobilní telefon. Nesnášim samotu, jsem spontánní a prostořeká, někdy překvapujícně upřímná. Ráda dělám věci, co člověka překvapí a nebo potěší. Miluju studený mlíko, čokoládu a kafe na všechny způsoby. Nesnášim pizzu, sýr a zelí. Denně si čtu horoskopy, věřím na znamení a neumím být dlouho naštvaná. Nezavírám víčka od krémů a šampónů, lžu a někdy jsem vůči ostatním necitlivá. Zakládám si na svých špatných vlastnostech... Ale snažím se být spravedlivá. Nesnáším, když někdo vyčítá člověku chyby, jenž dělá taky a neumí si to přiznat. Nejsem dokonalá a taky to občas nezvládám, nicméně vím, že dělat vždycky to správný, neni správný. ..

Život je jako Zebra ... černá, bílá, černá, bílá ....a bílá a bílá a bílá...