Open up your mind and see like me

A možná bude zase líp. Zmízí ten pocit odtažitosti, hádky a neurčitá budoucnost, na kterou jsem se přestala těšit. A po jednom obyčejným večeru, po jednom obyčejným filmu a pár milejch slovech je zase dobře. Taková ta děstká radost. Upřímná. I když ta moje sklenice je zatím jen napůl plná. Bude zase fajn.
A možná bude fakt líp. Týden vodáku, kde nám umrznou nosy, ale nemůže se to zkazit, protože jen moje a M. přípravy už jsou legrační sami o sobě a to tam ještě nejsme. (O těch ponožkách fakt nesmím nic říct, dalo nám dost práce, abychom se uchránili před zraky spolužáků)
Pakuji vždy až na poslední chvíli a protože je tohle moje premiéra, celý týden chodím občas si vzpomenu na nějakou věc a hned potom mne napadne, že na ni určitě zapomenu. Tyhle věci mne ale nikdy moc netrápily.

Půjdu spát se spoustou milejch myšlenek a krásnejch vzpomínek s plány do budoucna, tak trochu myšlenkami v létě a bude se těšit na to, z čeho mám takovej ten zdravej strach a bránim se tomu, ale vím, že budu ráda, že tohle všechno jsme absolvovala a nebudu litovat.

A abych nezapomněla, dneska jsem zmokla ... brutálně ....

Raději NE

Q. mě dnes vyděsila. Vyděsila, protože dávala rady do života slečně, která jí evidentně začala nadbíhat a vyslovila přání, že by se s ní chtěla líbat. Q mě vyděsila, protože na to přistoupila. Pak ale zřejmě vyděsila i sama sebe, došlo jí, že to neni za prachy a tak zase od tohoto nápadu upustila...

Tři dvojitý vodky, prosím

Někdy jsou dny, který prostě nevyjdou. Mě nevyšel ten dnešní. Všechno je přeci o domluvě, ne jen o ignoraci ... zvlášť ne, když už slavíme první mimino (aby jste to pochopili, tak jsme pojmenovali 9 měsíců.) Hádky maj lidi udobřovat, zato ta dnešní se vyhla kontrole nás obou a zahnali jsme to až do velkýho extrému. Vztahy jsou fajn, ale jak nedávno podotkla Džína, je jasný, že když kluk miluje víc, holka má výhodu... Nikdy mě takový věci moc neděsily, ale když už mi fakt teče do bot, začínám šílet. Jak jinak, to je mi totiž podobný, vyšilovat až když už to vlastně ani nemá cenu...

Heaven's door

Sobota ... ještě za čerstva.
Nejlepší poker-srazy se pořádají doma. Dnes se ale jelo ve stylu 20.let a 30.let, Al Caponeho, Chicaga a doutníků. Nejvíc jsem si ale užívala přípravy na tuhle akci. Když jsem se ve finiši podívala do zrcadla, zůstala jsem zírat a viděla jsem se na těch starých, černobílých fotografiích nebo v Četnických humoreskách. Jo jeden pan policista s nám taky (ted použiju dnešní mládežnický výraz, kterej nemám v oblibě.) "kalil". Těžko by mu ale někdo řekl pane policisto.
Šaty půjčené od babičky, které schovávala po svojí vlastní mamice. Prý nedoufala, že by je ješně někdy někdo oblékl na sebe.
Večerní procházka končící na trampolíně a povídání si o hvězdách a letní vzpomínky. Ani se mi nechce věřit, že v pondělí je zase škola. Nechci se dostat z tohodle retro opojení.

Snad bych mohla napsat: V modravém obláčku cigaretového dýmu sleduji Martina, soustředícího se na zábavu dnešní civilizace - počítačové hry a nemohu skrývat usměv, který mne přepadá při každém pohledu na něj. Ale to už bych asi dost přehnala.. tak tedy...
Ted sedím u notebooku, přede mnou Fajx a je hrozně vtipný, jak se soustředí na nějakou děsně hlučnou hru.
Notebook ... ten nemá s retrem už moc společnýho .... tak příště alá 60. léta, léta květinových dětí ....

Na černých očích závoj řas, pleť jako čerstvý ananas ....

Mám ráda klidné večery, ze všeho nejlepší byl ale ten páteční. Na obloze se valila mračna a vypadalo to na konec světa (tedy pod pojmem konec světa si představuji to, co jsem v pátek viděla). A připomnělo mi to ty nádherný letní večery, když jsem s dědou sedávala na verandě a pozorovali jsem ty letní přeháňky a povídali si. Tohle jsem měla fakt ráda.
Ted jsem tam neseděla s dědou ale s kamarádem a vzpomínali jsme. Vzpomínali na ten přehnanej Silvestr, na fotku na téma naděje a na naší první večeři. Moc jsme se u toho nasmáli :)
Nejpříjemnější večer, za poslední dobu. A hlavně další fotka na téma: Barevné léto ...


You and me we're meant to be, walking free in harmony. One fine day we'll fly away, don't you know that Rome wasn't bult in a day ....

If you can

Z dnešního fotovýletu bylo vlastně fotonic, akorát tak nakouslá jahoda. Fotka nakouslé jahody. Ale potom mě nejvíc potěšili ty klucí hokejistický. Krásnej zápas.
Obyčejné všední radosti a starosti života aneb snědla jsem svojí první a poslední pizzu a budu H. muset překecat na jeden fotovýlet do polí, protože jak jsem již napsala dneska z toho nebylo nic.
Konečně jsem se taky dostala k filmu, kterej mám už půl rok v plánu. Kung Fu Panda aneb "Neblázněte! Jak bych mohl porazit Tai Lunga? Mě porazí i rychlá chůze!". No moc jsem se u toho nasmáli a moc jsem se váleli.
Příští týden má J. narozeniny, takže to asi nedopadne dobře.
A. dneska se svým JoJem sklidil potlesk v hospodě. Zázračné JoJo, se kterým jde dělat všechno jen se vám prostě nikdy netočí nahoru a dolu. Jo a mám geniální plán !