Geniální

Mé geniální spolužačky jsou geniální. Myslím, že se opakuji.
"Neříkala si, že ti ta tužka dopisuje ?" "Ne, já řikala, že se jen rychle vypisuje"
Péťa je zamilovaná po uši a Markéta je nyní bez přítele a bez telefonu, jak dost často dává najevo.

"Bavili jsem se s Tomášem o tom, jestli ženy vzrušuje celé mužské tělo, nebo jen to co mají mezi nohama. Řekla jsem tedy, že pohled jen na jejich chloubu ženy, teda alespon mne, nijak zvlášt nepřitahuje. Já hodnotim celek. A víte co on ? Zeptal se mě, jestli jsem někdy neuvažovala nad tim, že jsem lesba."

Takhle to občas bejvá

Citátama se z problému nikdy nedostaneš, ty ti jen pomohou vyjádřit co cítíš.

Každej si prožije to svoje, ale na hepyjend se mi ted momentálně věřit nechce. Jediný co mě tu ještě drží je ta kačenka co jsem dostala. Dostala na sv. Valentýna, kterej oficiálně neslavim a vlastně ho ani nevnímám. Neni to pro mě den na oslavu lásky, spíš den, kterej můžu využít k tomu, abych dala dárek a dárek dostala. Mám ráda dárky. A nejradši ty co my dělají opravdovou radost. Jako ta kačenka. Nestíhám, nezvládám a co víc, už mě to nezajmá. Je mi z toho všeho špatně.
Chci volno, chci teplo, chci alespon něco co mne vyvede z toho trapnýho a nudnýho stereotypu. Nenávidím to ...
Ale mám toho komu Carry v sexu ve městě řikala Božskej.

Now - so down

Chybami se člověk učí, blbec vlastními, chytrý cizími.
Všechno tohle blábolení je k ničemu.
Sleduji podle starého blogu, dnes - 366 dní. Hezký chvíle, tmavý vlasy, spontánnosti bylo učiněno za dosti. A co mám dnes. Jen vzpomínky na "štěstí na dosah", na ty dny kdy A. pracovala a na ty dny konce září, který jsou už všechny nenávratně někde v háji. Bylo to hnusný, bylo to nespravedlivý, bylo to proti pravidlům a já se v tom vyžívala. Bylo to něco, co udělalo dny nezapomenutelnými a je mi dost jedno jestli byli strašný nebo dobrý. Já se v tom vyžívám a nezapomínám. And now ... so down