I live my dream ...

Z vodáku jsem se vrátila už před víc jak týdnem. Bavilo mne to. Až na mírné a nebo spíše větší problémy, mi první večer bylo docela líto, že už jsme doma. Neb s Nejmilejším vznikly mírná nedorozumnění, najednou jsem si přišla tak 200 km od něj a přitom ležel jen 10 cm ode mě a já se na to snažila vlastně nemyslet. Pak jsem na sebe zse měla vztek kvůli poslednímu dnu a cestě autobusem a pak jsem si říkala, že nikdo by mi za tohle neměl stát. Ale znáte to. Láska je slepá a díkybohu za to. Protože to pomohlo ....
Do konce týdne už jen dva dny a pak hurá víkend. Nejmilejší v pátek bude bůhví kde a já asi pujdu brzo spát a pak se budu vztekat, že to zase tak rychle uteklo.
Koleno zlobí, natejká a já už zase čuju katastrofu dopředu. Protože je to jako spiknutí. Vždy, když má být volno ...