od Lásky k Nenávisti

Nejvíc smutno je mi vždycky z těch všech mladejch holek, který v jedný chvíli tvrdí "Miluju Tě" a za pár týdnu "Jsem šťasná, že s tebou nejsem a jsem hrdá, že se mám fajn i bez tebe". Ale asi jsem vždy měla štěstí na tyhlety věci.

Proč raději nevážíme svá slova, předtím, než ty slova vyslovíme. Proč raději nevážíme svá rozhodnutí, než je uděláme. Lidé, kteří se rozcházejí po delší době, po vztahu plným krásnejch chvil se přeci potom nemohou nenávidět. A je to jen o pohledu na věc. Nikdy bych nedokázala nenávidět takovýho člověka i kdybych sebevíc chtěla. Byla jsem zklamaná, bylo mi ublíženo, jenže stalo se. Realitu nezměnim. Upadla jsem, vstala jsem, byl to jen můj boj a z toho nebudu vinit druhý. A ted, ted jsou mi ti, kteří mi kdysi - a já věřím, že ne se zlým úmyslem, protože někdy si člověk prostě nemůže pomoct s tim co cítí - ublížili, dobrými přáteli. A leč možná trochu naivně, mám se skvěle. Nemůžu si stěžovat, nedokázala bych se chválit za to, že někomu vyčítám, že se nezměnil a být hrdá za to, že nahlas říkám, co zlýho si o něm myslim.Vždyť nás nikdo nenutí s takovými lidmi být, tak proč s nimi doprovolně jsme a potom je pomlouváme? Nedokázala bych. Ale vím jedno, nechtěla bych přijít o lidi, kteří pro mne tolik tak dlouho znamenali jen kvůli povrchní nenávisti. Své kroky volím pečlivě, nechci trávit budoucnost s lidmi, kteří mi za nic nestojí. Proto je nedokážu nenávidět.

Drahá nejdražší

Je tolik, tolik věcí, které bych chtlěla napsat, zaznamenat někam do kyber prostoru někam, kde mají význam jen pro mne. Ale nejde to.
Přesto však, doufám, že ... chtěla bych tohle vzkázat jedné z těch nejgeniálnějších. Té, která k nám přilnula v prvních hodinách tak jako bychom se znaly od mala, té, které se ted rozhodla odejít za svým snem, té, která by měla pracovat u Křečka, protože to je fakt pěkný jméno.

Nebudu se dlouze rozepisovat, jak moc nám všem chybí, protože to ona ví. Nechci, aby někdy nabyla dojmu, že to bereme jako zradu. Ano, plánovaly jsme si spousty věcí. Matematické semináře, výlet do Anglie, kafový dýchánky a také jsme byly u toho, když sis koupila pejska, když sis našla Jeho a když si musela snášet mé otázky typu "Bolí to, jako když si prst přejedeš žehličkou?"
Tam kde něco končí, vždycky něco začíná, má drahá, a to co si za sebou zanechala navždycky zůstane . Mohla bych jmenovat miliony zážitků, které se mi v tuhle chvíli vybavují (5 stupňů paniky, boj o místo v autobuse, ujíždějící vlaky, den kdy upadla zmrzlina, den kdy jsme vše opakovaly 3x, Doksy .... ) ale tuším, že by zde nebylo dost místa. Mám Tě ráda

4.duben - zase spolu budem

Konečně pořádnej den, po těch co předcházeli.
Včera jsme s M. byli na kafi, kde nám dali našlehané mléko s kávovou pěnou pod názvem Frappé a tak nás to rozmrzelo. Nejsem hnidopich, nicméně já jím za to platím, tak chci, to co mám dostat. Byla to krásná procházka s kočičíma maskama, které na ty mužné hasiče udělali zřejmě nějaký dojem. Nechci vědět jaký.
S M. je krásné trávit odpoledne. Miluju naše debaty, její smysl pro humor a náhled na situace. A její nadšení pro seberealizaci (z čehož by si mnoho vzít dost lidí příklad)

Večer se zdařil ještě víc. Nejdříve oslava 2- ročního výročí fungování "U Nás" a následná wine-party. V jednu hodinu ráno, rozjela se debata o druhé světové válce, následně přenesena na komunismus a pokračovalo se přes Topolánka až k Baracku Obamovi. Jsou lidé, kteří v 17ti letech řeknou, že do Iráku by hodili atomovou bombu a lidé, která si umí utvořit názor, za který by se nestyděl dospělí člověk.

"Kájo, ty seš sice ku*va, ale hrozně chytrá ku*va."

Mee ve fotografiích

Znamená pro mne to, co nikdo jiný ...
Znamená tolik!