Now - so down

Chybami se člověk učí, blbec vlastními, chytrý cizími.
Všechno tohle blábolení je k ničemu.
Sleduji podle starého blogu, dnes - 366 dní. Hezký chvíle, tmavý vlasy, spontánnosti bylo učiněno za dosti. A co mám dnes. Jen vzpomínky na "štěstí na dosah", na ty dny kdy A. pracovala a na ty dny konce září, který jsou už všechny nenávratně někde v háji. Bylo to hnusný, bylo to nespravedlivý, bylo to proti pravidlům a já se v tom vyžívala. Bylo to něco, co udělalo dny nezapomenutelnými a je mi dost jedno jestli byli strašný nebo dobrý. Já se v tom vyžívám a nezapomínám. And now ... so down